Slovinsko - Julské Alpy
23. – 30.8. 2002
Do Julských Alp
jsme se chystali už loni, ale nakonec se nezadařilo, takže letos bylo víc než jasné, kam se vydáme.
Jelikož internet byl zdrojem většiny informací, rozhodli jsme se i my přispět
našimi zkušenostmi. Jako obvykle už během cesty vznikal deník, takže po návratu
už bylo blízko ke vzniku těchto stránek.
Jeli jsme dva, přesněji jsme mladý perspektivní pár z krásné Olomouce a Police nad Metují. Největším problémem se kupodivu ukázala být doprava do Slovinska. Na stopování jsme neměli žaludek a ani čas, vlak jsme vyloučili hned(to už by možná vyšlo levněji letadlo), takže zbýval už jen autobus. Naše naivní představa linkového autobusového spojení do Ljubljaně vzala rychle za své, když jsem byl opakovaně ujištěn, že v celé ČR neexistuje ani jedno. Přes Slovinsko sice míří hodně linek(většinou do Chorvatska), ale žádná nezastavuje ani v Ljubljani ani kdekoliv jinde. Záleželo by prý na domluvě s řidičem, ale ti mají zakázáno zastavovat mimo oficiální zastávky. Tak jsme museli hledat jinde. Našli jsme na internetu cestovku CK Jenda, která dělá jen autobusovou dopravu různě po Evropě(většinou hory), ale jejich termíny se nám vůbec nehodili. Takže došlo na nejhorší a museli jsme se vydat do cestovek osobně. Většinou to probíhalo obdobně, po našem dotazu došlo na telefonát do Prahy(stalo se nám to asi pětkrát), po kterém jsme se dozvěděli po každé to stejné a to, že nás sice vezmou, ale jen do Mariboru a za 1990 kč.Někdo z nás měl na centrále v ten den asi velkou radost :) . Naštěstí, jak už to bývá v poslední cestovce, prodávali zájezdy ostravské CK Juhász, která dělá zájezdy přímo do Julských Alp s dopravou k Bohinjskému jezeru. Takže jsme si vzali číslo a po krátkém telefonátu bylo po starosti. Odjezd byl přímo z Olomouce a za zpáteční jízdenku jsme každý dali 1 800 kč. Cesta proběhla naprosto bez problému, jelo se zmodernizovanou, klimatizovanou Karosou, takže jsme si krásně natáhli nohy, usnuli a ráno jsme se už probudili u Bohinjského jezero.
Julky jsou fakt nádherny hory a celkem nás dostali. Bylo to i tím, že nám přálo počasí, takže jsme stihli vše, co jsme si naplánovali. I když jsme zdaleka neviděli vše. Takže to rozhodně nebyla naše poslední návštěva a příští rok se chystáme znovu. Vezli jsme sebou stan, ale nakonec jsme v něm spali jen dvě noci. Je zde dostatek horských chat, ve kterých většinou(aspoň podle našich zkušeností) existují vedle klasických pokojů i společné noclehárny, ve kterých bývá hodně místa a i kdyby byly obsazeny, tak by vás měli nouzově ubytovat vždy třeba i na madracích na chotbách. Například na Pogačnikov Dom mají údajně nachystány madrace a za chvilku dokáží předělat jídelnu na velkou noclehárnu. A zvláště na konci srpna, když jsme tam byli, tak už ty chaty byly přes týden poloprázdné a jen o víkendech jsou asi obsazeny. Cenově to taky není žádná hrůza, za těch pět nocí(3x chata, 2x kemp), co jsme tam byli jsme dali v přepočtu jen asi 1 000 kč za jednoho, za což bychom se nevyspali asi ani u nás. Většinou se to pohybuje v případě společné noclehárny mezi 200 až 300 kč za osobu a noc. Horší je to s vodou, ještě tak do výšky 1 700 m je celkem dost různých pramenů, ale výš už se voda musí kupovat, co jsme tak viděli, tak kolem 3 Euro za láhev, což teda není moc ideální. Slovinština je asi pro nás tak stejně odlišná jako třeba polština, některy slovíčka jsou stejný, ale něco je naprosto jiny, ale většinou se dorozumět dá. Tady je malý slovníček, který jsem někde stáhl. Ale na chatách se lze bez problému domluvit se anglicky nebo německy.
Tady už je náš
deník, který psala má krásná polovička.
Bylo to zaznamenáváno většinou večer ve stejný den, ke kterému se to
vztahuje, takže kupodivu i přes únavu to dává občas i smysl :) ty už méně
inteligentní poznámky kurzívou jsem psal já, ale už po návratu s časovým
odstupem.
Pátek
23.8.
22:30 odjezd z Olomouce z parkoviště u Fordu Janiš s ostravskou cestovní kanceláří Juhász.22:15 přijíždí moderní karosa z Ostravy a přibírá lidi v Olomouci včetně nás. Máme s nimi dohodnutou cestu jen tam(k Bohinjskemu jezeru) a zpět za 1 800 kč/osoba. Cesta proběhla velmi hladce, bezproblémově a rychle.
Ribčev Laz - 30
min – Stara Fužina(546 m) – 2h – Kosijev dom na Vogarju(1054 m) – 2,5h –
Pršivec(1761 m) – 35min – Pl. Viševník(1615 m)
Celkový čas : 5h35min
Převýšení : 1 215 m.
V 9 hodin jsme u Bohinjského jezera – Ribčev Laz, Hotel Savica. S šéfikem se dohodneme, že odjezd je ve čtvrtek 29. 8. v 17 hodin. A hned vyrážíme. Počasí nejdřív fuj mlha a vůbec žádny štíty nejsou vidět, ale za pár minut jako když odfoukne a už se nám ukazují překrásné štíty před kterými krouží paraglidy. Jdeme kolem Bohinjského jezera z Ribčev Laz do Staré Fužiny. Tam užý se napojujeme na červenou. Jdeme po silnici a pak začínáme (je asi 11hod) velmi prudce serpentinami stoupat na Kosijev dom na Vogarju – jsme tam ve 13 hodin. Cesta vedla především lesem po kamenech. Před Kosijev dom je nádherná vyhlídka na Bohinjske jezero. Měli jsme štěstí, že tam byla zrovna spousta paraglaidistů, kteří přímo od tamtud vzlétali a kroužili nad Boh. jezerem. Nádhera. Od Kosijev dom jdeme na Pršivec. Je to slušný stoupaní lesem a pak až po vrchol. Nádherný výhled. Od Kosijev dom jsme to šli 2,5 hodiny. Z Pršivce scházíme 35 minut k Planině Viševník. Je tam asi 5 chatrčí. Lejna od krav, ale krávy nikde nevidíme. Z jedné chatrče se kouří a hned nás také vítají její majitelé. Velmi milí a ochotní. Je tu zdarma pitná voda a dokonce i provizorní sprcha „shower bag“. Paní nám ukazuje, kde budeme spát. Jsme už celkem unaveni a tato nabídka se nedá odmítnout. Večer platíme – 1550 SIT/osoba (dostali jsme studentskou slevu 100 SIT). Výrazně levnější je to pouze pro členy horolezeckých klubů(950 SIT). Počasí je krásné, přes den bylo vedro, jak jsme byli na Pršivci tak se škaredě mračilo, ale teď už je zase hezky a trochu se ochladilo. Paní domácí naštěstí umí anglicky, protože jinak to s tou slovenštinou není nic moc – teda některý slova jsou stejný, ale jindy vůbec nerozumíme. Jsou tady ještě dvě slečny z Nového Zélandu, slovinský pár a rodinka s dvěma malými dětmi. Večer nám paní domácí nabízí, že její manžel bude zítra k snídaní dělat tradiční slovinské jídlo – kukuřičnou placku nebo co s vajíčkem. Prý je to velmi vydatné jídlo a protože zítra máme v plánu slušnou štreku, tak neodmítáme. Už se těšíme! Zapisujeme se do knihy hostů a jsme tuto sezónu 1757 a 1758 náštěvníci. Paní s manželem a dětmi bydlí v Ljubljani a tady jsou přes léto. Stěžují si, že v Ljubljani špatný vzduch, ale zase je to lepší než když dojížděli z vesnice. Budeme spát v chatce na půdě společně s majiteli a slečnami z Nového Zélandu. Uleháme velmi brzo – v 9 večer už spíme.
Neděle
25.8.
Převýšení : 536 m
Ráno vstáváme v 6 hodin. Sedáme ke stolu a před námi jsou už nachystány dvě celkem velký misky. Za chviličku už nám je pan manžel naplňuje tradičním slovinským jídlem – je to kukuřičná kaše a navrch vejce. Je to prý vydatné jídlo, což velmi brzy poznáváme. Jsme úplně plný. Rychle se sbalit a vyrazit.
U snídaně se nás paní ptá jestli jsou v ČR mountain clubs, odpovídáme že ano – mám na mysli Český horolezecký svaz. Ale pan manžel důrazně kroutí hlavou, že nejsou. Protože oni jsou členy slovinského MC a mají karty, které platí po celé Evropě kromě ČR a SR. Nemáme prý s ostatními státy Evropy uzavřenou smlouvu. Paní furt říká, že o tom máme u nás mluvit a „change it!“. Ta sleva má být na všech horách v Evropě a má to být 30%.
Ráno je vyloženě azurově modro! Je sice 6°C, ale úplně krásně. Ještě se zbývá rozloučit s příjemnými majiteli a jejich synem. Mimochodem ten je teda fracek, večer jsme totiž s nim a novozélandkama hráli karty a to jsem ještě neviděla takový dítě s tak dobrou angličtinou, pořád něco vykřikoval a chvílema byl pěkně drzej. Špekulujeme jestli ta snídaně je v „ceně“ nebo budem platit. No dopadlo to placením – dohromady 1400 SIT.
Jdeme směrem Koča pri Triglavskih jezerich. Podle ukazatele 2 hodiny. Je to příjemná cesta. Vidíme našeho prvního kamzíka (ve skutečnosti je to Kozoroh horský). Cestou jsou zase lejna od krav. Míša pořád špekuluje, jak sem ty krávy můžou dostat. Asi za 1 hodinu jsme na Planině Ovčarija. Jsou tam 3 dřevěné chatrče, všechny zamčené. Jedna z nich je obydlené a je u ní živo. Jdeme dál. Cesta je příjemná. Přicházíme na rozcestí. ke Koče vedou dvě cesty. Spodní je lehčí a tak se po ní vydáváme. V 9:30 už vidíme jezero a Koču pri Triglavskih jezerich. Je tam velmi živo. Je nádherně a jezero se třpytí. Dáváme si pauzu a vaříme čaj. Před chatou jsou normálně kohoutky s pitnou vodou. V 10:30 vyrážíme dolinou 7 Triglavskih jezer. Je to nádherná cesta mezi štíty. V 11:15 jsme u Velkého jezera Ledvica. Je z nich největší a nejkrásnější. Asi ve 12:15 jsme u Zeleno jezero. Tam dáváme oběd – Míša řízek a já ruský chléb a plátkový sýr. Ve 13:00 vyrážíme směrem na Hribarice. Na ceduli je 45 minut. Je to celkem slušnej krpál, ale dá se. Nahoře je rozcestí, buď na Kanjavec(2569) nebo dál směrem na Dolič, ale s těma báglama na Kanjavec nelezeme a taky se začíná mračit, takže jdeme dál. Na vrchu je to strašně krásný. To jsou fakt velehory!!! Okolo nás se líně povalují a s opovrživým pohledem nás okukují Čez Hribarici) jsme ve 14:45. Nádhera! Před náma ve slušný výšce se tyčí nějaká chata. Vypadá úplně jako Tržaška koča. Jsme si jisti, že je to ona. Na ukazateli je napsáno Koča na Doliču 45 minut. No počkat, říkáme si ta chata není ani v mapě ani v průvodci. To je nějaký divný! Scházíme dolů. Je to celkem prudký, drobný kamínky, půjčený teleskopický hole se mi fakt osvědčují! Je 15:30 přicházíme k rozcestníku, teda my si ho ani moc neprohlížíme, protože cesta na tu chatu vidíme. No jo, ale kde je ta chata na Doliču? to je jedno a rázně vyrážíme po cestě, když v tom má Míša ten šťastnej nápad jít se podívat na cedule. No a už je to jasný. Od nich je totiž přímo 200 metrů před náma
Dnešní tura byla nádherná!!! Počasí bylo úplně
super, ale večer trošku sprchlo a jsou mraky. Doufáme, že zítra bude hezky a
dobijeme Triglav! Máme k tomu ideální podmínky. Navíc máme pořád dost
vody, takže tu nemusíme kupovat flašku vody za 3 Eura a batohy si necháme tady,
takže co víc si přát!
I
přes předpověď nám přálo počasí a cesta Dolinou 7 jezer byla hezká, ale šplhání
na Hribarice a cesta až na Tržaskou koču, to byli konečně nádherny hory!fakt
supr úsek! Tržaska koča už je svým personálem a jednáním populární a stejně to
probíhalo u nás. Slečna nám vzali pasy, odešla s nimi po schodišti někam
do podzemí, za chvíli se vrátila a teprve teď nám řekla, jestli a za kolik nás
ubytují, přičemž její výraz byl pořád stejně kamený. Ale aspoň nás do toho
podzemí netahla osobně. V kontrastu se spaním na Viševníku jsme byli fakt
radi, když jsme tuhle chatu druhý den opouštěli. Celkem jsme litovali lidi
z ze zájezdu Adventury, že tam zůstavali dva dny.
Pondělí 26.8.
Tržaška koča na Doliču(2151 m) – 2h – Triglav(2864 m)
- 1h – Dom Planika(2401 m) – 1h –
Tržaška koča(2151 m) – 5 h – Trenta(620 m) – kemp Triglav
Celkový čas : 9 h
Převýšení : 713 m – stoupání
2244 m – klesání
Budíček
máme zase v šest. Venku to vypadá velmi dobře, je sice zima, ale úplně
modro! Hurá vyrážíme! Po skromné snídani si balíme věci, které si chceme vzít
sebou do mého obalu od spacáku, ze kterého vynalézavý Míša zkonstruoval
batůžek! Velké batohy si necháváme v chatě před pokojem na chodbě.
V 7:00 vyrážíme na vycházet slunce, stoupáme po nádherné cestě a fotíme, protože tak krásné pohledy, které máme kolem sebe se nedají ani popsat. Asi za necelou hodinu přicházíme k obtížnějšímu úseku cesty, nejprve zdoláváme suťovisko a pak je již nástup do cesty, která je jištěna železnými chyty pro ruce, dráty a někdy i železnými vstupy pro nohy. Začátek je celkem obtížný i pro to, že včera pršelo a klouže se to. Pak už to je krásný výstup, krásny lezení. Počasí je stále parádní. Skoro celou cestu jsme již nad úrovní mraků. V 9:00 jsme vrcholu Triglavu(2864). Je tam celkem dost lidí. Z jedné strany je dobrá viditelnost, z druhé jsou vidět jen mraky. Je tam plno černých ptáků(podle průvodce Kavče žlutozubé), kteří sbírají drobky ze sušenek a jsou přibližně stejně drzý jako holubi na Staromáku. Oblíkáme si bundy a půl hodiny se kocháme a fotíme. V 9:30 vyrážíme dolů druhou cestou(údajně těžší) přes Malý Triglav na Dom Planika. Začíná se zatahovat a přes mlhu není nic chvílema vidět. Na této cestě je mnoho jištění, ale ukazuje se, že to je snadnější než cesta, kterou jsme lezli nahoru. Libujeme si jak nám krásně vyšlo počasí, když jsme lezli nahoru a že ta cesta je hezčí než tato. Za necelou hodinku už jsme u Dom Planika(2401). Jsou tam i ovce, které jsme slyšeli cinkat z vrchu a kroutili jsme hlavou, jak je možné, že za prvé jak je tam dostali a za druhé, co tam žerou. Odpočíváme asi 30 minut a o jídlo se dělíme s velice nenasytnými a drzými ovečkami a odcházíme zpátky k Tržašké koče. Po cestě jsou samá hovínka od ovcí, dokonce i na jištěných úsecích, takže už chápeme, že pro ovce to není vůbec problém a navíc tam je i dost trávy. Ve 12:00 jsme na Tržašké koče. Batohy na nás v pořádku čekají. Je celkem zima, fouká, takže se dlouho nezdržujeme a ve 12:30 odcházíme do Trenty. Mysleli jsme si, že to bude v pohodě a za dvě hodinky jsme v kempu. Ale je to nekonečný sestup serpentinami, cesta je si v pohodě, ale nohy dostávají na těch kamenech pořadně zabrat a ubíhá to hrozně pomalu a ještě ke všemu nám dochází voda, takže je to celkem depresivní. V 16:00 konečně světlý bod – jsme u vody – krásný horský potok – nabíráme vodu a osvěžujeme se. V 17:00 procházíme kolem parkoviště a v 17:30 jsme konečně v Trentě. Víme, že jsou tu dva kempy. Jeden ještě víc než kilometr před Trentou a druhý na opačném konci. Ptáme se na informacích, který je lepší, ale je tam nějaký hňup, takže jsme se jen dozvěděli, že jsou stejný. Jdeme tedy nakonec do toho prvního, protože je blíž centru a pro naši další cestu lip umístěn. Jmenuje se kemp Triglav. V 18:00 jsme tam. Vypadá sympaticky, upravený, je to vlastně velký pozemek rodinného baráku, přímo u cesty i řeky Soči. Záchody a sprchy jsou super a vypadají celkem nově. Cena 1150 SIT(5 Euro) za osobu a noc nás příjemně překvapila, takže stavíme stan a konečně i vaříme.
Triglav byl nádhernej!Byli jsme tam ještě relativně brzo, takže to s těma lidma ještě nebylo, tak hrozny. Dokonce tam seděl nějakej kluk a prodával plechovky s pivama a colou. Jeden šikovnej němec měl trošku natlakovanou plechovku, takže jsem hned na uvítanou dostal malou spršku od piva. Když je škaredy počasí, tak ten výstup na Triglav asi moc humornej není, protože po cestě jsou cedule a kříže lidí, kteří tam zemřeli a většina po úderu bleskem. Ale nejvíc mě dostali ty ovce, byli jsme asi 300 metrů pod vrcholem, když jsme je poprvé slyšeli a pak už pořád dokud jsme nedošli k Domu Planika. Byli pěkně drzy, nás si naštěstí moc nevšímali, ale nějaká rodinka si tam dělala malej piknik a těm to kradli přímo se stolu i s obalu. A když to viděla majitelka chaty, tak se jen zasmála a hned zmizela zpátky do chaty :) no aspoň jsme zjistili z čeho jsou ty ovce živy. Ale jak se tam dostali to nedokážu pochopit dodnes.
Úterý 27.8.
Trenta(620 m)(Kemp
Triglav) – 2h 15min – Koča pri Izviru
Soče(886) – 15 min – Izvir Soče(916 m) – 10 min – Koča pri Izviru Soče – 1h 45min – Trenta(Kemp
Triglav)
Celkový čas : 4h 20min
Převýšení: 296 m
Ráno prší. Vstáváme v devět. Míša jde do obchodu pro pečivo. Přináší neuvěřitelně velký rohlíky a 1/2 obrovskýho chleba. Asi v jedenáct konečně přestává pršet. Rozhodujeme se jít údolím Trenty k pramenu Soči. Vycházíme ve 12:45. Cesta vede lesem kolem Soči, nádherná blankytně modrá řeka! Cesta je upravená a příjemná. V 15 hodin jsme u Koče pri Izviru Soče. Je tam poměrně živo, i dost Čechů (a skoro všichni v Moiře). K Izviru Soče je to a od odtud 15 minut. Těsně před pramenem je to docela obtížné, lezení po jištěné cestě. Pramen má temně azurovou barvu a jde z něj celkem strach do něj nežuchnout. Jdeme zpět k chatě a baštíme Siestu. V 15:30 odcházíme zpět do kempu. Do Trenty jdeme po silnici, protože je to rychlejší(pěkně mě totiž bolí svaly na lýtku – po tom včerejším nekonečném sestupu). Cestou míjíme před Trentou ten druhý kemp, je taky hezkej, ale poněkud prázdnej. Asi v 17:15 jsme zpátky v našem kempu.
Ráno pršelo, ale pak bylo krásně, tak doufáme, že to do zítra vydrží, protože to bude dost těžkej den. K večeři vaříme čočkovou polévku a instantní bramborovou kaší a lunchmeatem. Chceme brzo vstávat, takže už v devět uleháme.
Útery bylo naplánováno jako odpočinkovej den, ale toho nakonec odpočinku zas tak moc nebylo :) S tím obchodem jsem měl štěstí, že bylo zrovna otevřeno. Mají tam zvláštní otevírací dobu, tuším nějak od 8 do 12 a pak jen od 17 do 18. Není to žádnej supermarket, ale vše potřebné tam mají.
Středa 28.8.
Trenta(620 m) – 4,5h – Zasavska koča(2071 m) – 30 min – Zeleno jezero –
2h – Koča pri Triglavskih jezerih(1683 m)
Celkový čas : 7h
Převýšení : 1451 m – stoupání
388 m –
klesání
Budíček máme na šest. Obloha vypadá celkem nadějně. Ale je docela chladno. Večer jsem měla strach jestli budu moct ráno chodit, protože mám natažené pravé lýtko. Je to o něco lepší než včera, ale nic moc. Snídáme čaj a vločky. Balíme stan a v osm vyrážíme směrem k Trentě. Po deseti minutách jsme u rozcestí a cedule Zasavska Koča 4 hodiny. No to bude nášup, velmi slušný převýšení. Naštěstí nohy se celkem rozhýbali, takže se nejde špatně. Cesta ve po širší cestě lesem pořád nahoru. Podle mapy máme přejít celkem přes tři planiny. Plánujeme, že na každý dáme odpočinek. Jdeme už celkem dlouho a planina pořád nikde. Jdeme už 2 hodiny a nějak nechápeme jakou část cesty máme už za sebou, protože tvar cesty nějak neodpovídá naší mapě. Jdeme dobře to víme, ale stejně je to nějaký divný. Pomalu stoupáme po serpentinách a vylézáme z lesa. Počasí není špatný, ale slunce se pořád skovává a tak je celkem zima. Začínají kameny a pořádný stoupání. Celkem dřina, alespoň pro mě(jsem úplně vyřízená, ale myslela jsem, že to bude ještě horší, no a Míša ten má zas pěkně těžkej baťoh, protože tam nese mokrej stan). Konečně jsme na rozcestí pod chatou. Odtud je to asi 30 minut.Teď už teda melu z posledního. A poslední serpentina a už ji vidím – Zasavska koča. Jsem úplně dead. Je 12:45! Jsme dobří!(časy na směrovkách stíháme i s báglama, ale když počítám čistou chůzi bez přestávek). Nahoře pěkně fučí. Nasazujeme bundy a hledáme cestu na Hribarice. Jdeme. Značení je nějak zmatený, počasí nic moc a tak se rozhodneme změnit plán a na naši oblíbenou Planinu Viševník nepůjdeme přes Hribarice a Planinu Dedno Polje, ale nám už známou cestou přes Dolinu 7 jezer. U Zelno jezero jíme a odpočíváme. Ale zdaleka nevypadá, tak krásně jako když jsme u něj seděli v neděli, to je všechno tím počasím, v neděli bylo krásně slunečno. Dnes skoro nepotkáváme žádny turisty – jednak je škaredě a jednak není víkend. Jdeme Dolinou 7 Triglaskih jezer ke Koče pri Triglavskih jezerih. Začíná pršet, natahujeme ponča, za chvíli přestává, ale v okamžiku kdy se je sundáváme, tak začíná znovu a dokonce asi 10 minut padají malý krupky. I když už neprší, tak musíme jít pomalu, protože kameny se kloužou a v mém stavu bych si určitě nejmíň vymkla kotník. V 16:00 jsme u Koči. Rozhodujeme se jestli jít dál podle plánu na Viševník a nebo přespat tady. Míša se jde zeptat na cenu. Přichází s tím, že tady zůstaneme a jdeme se ubytovat. Chtěli něco přes 1300 SIT, včetně pobytové taxi. Majitel nás vede do společné noclehárny v chatě – pokoj pro 16 lidí. Jsme tu sami, tak rozbalujeme věci k usušení. Ale brzy se musíme uskromnit, protože přichází ještě dva Poláci a dva Francouzi. Jdeme před chatu vařit jídlo a čaj. Blíží se k chatě dva Češi a chtějí půjčit bombu na vaření, že jim došla. No dobrá. Je už zima a tak jdeme do chaty. Jako obvykle v devět uleháme.
Středa byl kritickej den, při našem plánování jsme nevěřili, že nám vyjde takhle náramně počasí a hlavně jsme nějak na mapě přehlédli, že na celkem krátkym úseku je převýšení téměř 1 500 metrů. Takže jsem ráno vzhledem k tomu nataženýmu lýtku ani moc nevěřil, že to vylezem. Ale samozřejmě, že nic se nevzdává předem, tak jsme to zkusilo a kupodivu to šlo překvapivě „dobře“. Na vrchu už bylo škaredě, takže jsme moc nekoukali a mazali nejkratší cestou k cíli. A ani Dolina 7 jezer nebyla zdaleka tak „malebná“ jako před třemi dny. Sluníčko prostě dokáže divy. A taky byl všední den, konec sezóny, tak jsme za celou cestu potkali dohromady asi jen 10 lidí.
Čtvrtek 29.8.
Koča pri Triglavskih jezerih(1683 m) – 5h – Koča pri Savici – 40 min –
Ukanc(Hotel Zlatorog)(560 m) – 10 min – Kemp Zlatorog – 1h – Ribčev Laz
Celkový čas : 6h 50min(za pěkného počasí 4h
15min)
Převýšení : 1123 m – klesání
Budík máme tentokrát nastavený až na 7:00. Vstáváme, balíme a jdeme vařit čaj před chatu a zjišťujeme, že prší. Není sice silný déšť, ale zataženo je kompletně. Schováváme se pod střížku a jíme. V 9:00 nasazujeme ponča a vyrážíme, ukazatel říká – Hotel Zlatorog 3 hod a 15 min. Cesta vede lesem po větších kamenech, problém je, že je to děsně mokré a hrozně to klouže, takže jdeme velmi opatrně a tudíž velmi pomalu. Stále prší. Začínají serpentiny a jištěné úseky. Už toho máme plny zuby. Je nám jasný, že to půjdeme o hodně déle než ty 3h 15min. Konečně vidíme Koču pri Savici a slyšíme hukot vodopádu Slap Savica. Ve 14 hodin!! jsme dole na rozcestí!!!Ke koče pri Savici je to 100 metrů. Jdeme se tam podívat. Je tam plno aut a převaha důchodců. Rychle zbaštíme tatranky a vracíme se k rozcestí a jdeme nebo spíš skoro utíkáme směr Hotel Zlatorog. Na ceduli je 45 minut. Kolem třetí jsme u něj a pokračujeme po silnici, zastavujeme u obchodu, kde za poslední tolary nakupujeme jídlo na cestu domů. Jdeme po silnici dál až ke kempu. Nacházíme si pěknou plážičku u Bohinjského jezera a vaříme oběd. A těsně než jsme dovařili, tak nám došla bomba, takže nám vyšla akorát(samozřejmě jsme měli náhradní). O půl čtvrté jsme odešli z kempu po chodníčku kolem silnice a vlastně podél celé jedné strany jezera směrem do Ribčev Laz zpátky k hotelu Savica. O půl páté, tedy půl hodiny před odjezdem, jsme došli k cíli, kde na nás už zbytek autobusu netrpělivě čekal, takže jsme hned skočili do busu a už pádili k hranicím. Cesta proběhla hladce a byla ještě rychlejší, protože řidič to pěkně rozhulil, že jsme si občas mysleli, že nám nefungují brzdy a o půlnoci jsme už byli v Mikulově.
Pátek 30.8.
V Mikulově máme ještě 45 minut přestávku, tak se jdeme probrat horkou čokoládou a už pádíme do Olomouce, kde přistáváme ve 2 hodiny.